Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lekce 1

27. 4. 2007

Zvuky quenijštiny.

Výslovnost

 

Všeobecné poznámky

Quenijština v dnešním světě existuje primárně jako psaný jazyk. Její příznivci jsou roztroušeni po celém světě a své projevy si vyměňují spíše v psané formě. Přesto bude pro každého studenta jistě užitečné vědět, jak si Tolkien představoval výslovnost ve svém jazyce -alespoň do té míry, v jaké jsme dnes schopni odhadnout jeho záměry.

Existuje jen málo záznamů, ve kterých Tolkien sám čte quenijsky. V jednom televizním rozhovoru píše a čte pozdrav elen síla lúmenn' omentielvo. Významnější jsou dvě nahrávky písně Namárië (zpívaná a čtená). Čtená verze je k dispozici na: http://www.salon.com/audio/2000/10/05/tolkien_elvish/index.html (pod "Poem in Elvish"). Některé verše v této verzi se liší od písně, otištěné v Pánu prstenů: v nahrané verzi je inyar únóti nar ve rámar aldaron / inyar ve lintë yulmar vánier namísto yéni únótimë ve rámar aldaron! / yéni ve lintë yuldar (a)vánier , jak je otištěno v knize. Nahrávka byla pořízena před vydáním knihy a tedy před konečnými úpravami. Existuje také pozdější nahrávka tohoto textu v podobě totožné s knihou. Tu jsem ale neslyšel, proto ji nemohu komentovat.

Tyto vzácné nahrávky jsou jistě zajímavé, ale nejsou naším hlavním zdrojem informací. Většina našich poznatků o quenijské výslovnosti vychází z poznámek, které pořídil sám Tolkien, zejména z Dodatku E k Pánu Prstenů. (Posuzujeme-li Tolkienovy nahrávky podle těchto technických poznámek, musíme přiznat, že ani jeho výslovnost není vždy bezchybná. Ale koneckonců nebyl rodilým mluvčím.)

 

Každý přirozený jazyk má vlastní fonologii, pravidla, která definují, jaké zvuky používá, jak se tyto zvuky mění a chovají, jak se kombinují. To platí i pro všechny dobře propracované umělé jazyky. Quenijština v žádném případě není náhodná směska zvuků; Tolkien její fonologii konstruoval velice pečlivě – jednak jako vyvíjející se entitu (klasická quenijština se postupně vyvinula z primitivní elfštiny), jednak jako „pevnou“ formu jazyka (definuje quenijštinu jako jazyk obřadů a tradice ve Středozemi). Pengolodh, mudrc z Gondolinu, vypozoroval, že elfské jazyky používají poměrně málo zvuků: „protože Eldar, zruční v řemeslech,  neplýtvají marnotratně v nedůležitých maličkostech a na jazyku obdivují spíše účelné a harmonické použití několika málo vyvážených zvuků, než jejich špatně uspořádaný nadbytek“ (PM:398). V quenijštině není žádný z evropského pohledu exotický zvuk, ale její zvuky jsou velmi pečlivě kombinovány. Mnoho „skutečných“ jazyků zní ve srovnání s Tolkienovou quenijštinou dost  neuspořádaně.

 

ZÁKLADNÍ TERMÍNY

Ujasněme si teď některé základní termíny (lidé s lingvistickým vzděláním se touto částí nemusí příliš zdržovat). Zvuky každého jazyka se dělí do dvou základních kategorií – na samohlásky a souhlásky. Při vytváření samohlásek zvuk vzniká volným prouděním vzduchu v ústech a různé samohlásky vznikají změnou polohy jazyka a rtů, které netvoří překážku proudu vzduchu. Samohlásky jsou více či méně „otevřené“ nebo „zavřené“ – všimněte si rozdílu v poloze jazyka a dolní čelisti při vyslovování aaa ve srovnání s jejich polohou při vyslovení ooo. Samohláska a je nejotevřenější, u je nejzavřenější.

Naproti tomu při výslovnosti souhlásek je proudu vzduchu kladena překážka. Tolkien nás tedy informuje, že raný výraz pro souhlásku byl tapta tengwë nebo pouze tapta, cž znamená „zadržený prvek“ nebo „zadržený“. V nejvýraznějších případech je proud vzduchu na okamžik skutečně zastaven, například u hlásky p, při jehož výslovnosti sevřeme rty a uvnitř úst vznikne tlak, jehož uvolněním při otevření úst vzniká p. Mezi tyto explozivní souhlásky patří t, p, k a jejich znělé protějšky d, b, g . Další souhlásky vznikají tím, že vzduch je nucen procházet velmi těsným otvorem, jako například při výslovnosti f mezi dolním rtem a horními zuby. Tyto hlásky se nazývají třené a patří k nim f a v. Na výslovnosti dalších souhlásek se podílí i nosní dutina, kterou je vzduch nucen procházet např. při výslovnosti n nebo m.

            Další vlastností souhlásek je znělost nebo neznělost. Lidé (a podle všeho i elfové) mají v krku orgán – hlasivky - jejichž chvěním vzniká zvuk ještě předtím, než vzduch dorazí do úst. Podle toho, jestli se na vzniku souhlásky hlasivky podílejí nebo ne, rozlišujeme souhlásky znělé a neznělé. Příkladem takových souhlásek je f a v. Pokud si zkusíte vyslovit tuto dvojici hlásek dlouze ffff... a  vvvv... a přitom si sáhnete na ohryzek, ucítíte chvění hlasivek při vvvv

Teoreticky znělost zdvojnásobuje počet souhlásek, ale některé, jako například n by v neznělé podobě nemohly existovat. Samohlásky jsou obecně znělé, alespoň ve většině jazyků (i když např. v japonštině za určitých okolností mohou být i neznělé samohlásky).  Zmínili jsme se o d, b, g jako o protějšcích  t, p, k; ty první jsou znělé, ty druhé neznělé. Jednou z charakteristik quenijštiny (alespoň v dialektu Noldorin) je velmi omezený výskyt znělých explozivních hlásek d, b, g; vyskytují se pouze uprostřed slov a i tehdy jenom jako součást skupin nd/ld/rd, mb, a ng. Někteří mluvčí také vyslovovali lb místo lv. (Možná si Tolkien představoval různá jiná pravidla pro Vanyarin, nepříliš propracovaný dialekt quenijštiny. Silmarillion odkazuje na žalozpěv Aldudénië vytvořený  Vanyarinským elfem; toto slovo mate vědce, protože prostřední d se tady vyskytuje v pozici, která by určitě nebyla možná v noldorské quenijštině.)

 

Slabiky: Řeč není náhodným sledem samohlásek a souhlásek. Je strukturovaná do rytmických jednotek, slabik. Nejkratší slova mají jen jednu slabiku, například předložka z i její quenijský ekvivalent ho. Slova mohou mít také dvě a více slabik – i když pochopitelně ne nekonečně mnoho, více než pět, šest slabik by bylo poněkud nepraktické z hlediska délky i výslovnosti. Některé jazyky, například vietnamština, dávají výrazně přednost jednoslabičným slovům. Naproti tomu v evropských jazycích je většina slov víceslabičných a Tolkienova qenijština používá hodně slov, která jsou opravdu dlouhá. V tom se podobá třeba finštině. Vezměte si například slova jako Ainulindalë nebo Silmarillion (pět slabik: ai-nu-lin-da-lë, sil-ma-ril-li-on). Typické quenijské slovo v základní podobě má dvě až tři slabiky a jejich počet se zvyšuje použitím přípon nebo skládáním slov.

 

ZVUKY QUENIJŠTINY

Quenijština má pět základních samohlásek a, e, i, o, u (krátké a dlouhé). Ty se mohou kombinovat do dvojhlásek, dvojic samohlásek, které se vyslovují jako jedna slabika. Existují tři dvojhlásky s -i (ai, oi, ui) a tři s  -u (au, eu, iu, ačkoliv eu a iu jsou poměrně vzácné). Souhlásky quenijštiny Třetího věku jsou  c (= k), d, f, g, gw, h, hy, hw, l, ly, m, n, nw, ny, p, qu, r, ry, s, t, ty, v, y a w (tento seznam není jednoznačný, protože systém quenijských souhlásek lze vykládat různým způsobem). V elfském písmu Tengwar se také rozlišují některé souhlásky, které se do třetího věku začaly vyslovovat stejně a proto splynuly. (þ splynulo se s, původní ñ splynulo s n – viz diskuse o obvyklé výslovnosti). V přepisu, který používáme v tomto kurzu, se existence „ztracených“ souhlásek projevuje pouze ve dvou případech: hl a hr, které se původně vyslovovaly jako neznělé l a r, ale později splynuly se znělými l, r (a nejsou proto zahrnuty ve výše uvedeném seznamu). Proto budeme psát například hrívë ("zima") tímto způsobem, ačkoliv podle Tolkiena se toto slovo ve třetím věku vyslovovalo jednoduše "rívë" (s normálním r).

I když souhlásky hy, gw, hw, ly, nw, ny, ry, ty, a qu (a hr, hl) musíme psát dvěma písmeny, jedná se pochopitelně o jediný zvuk. O jejich výslovnosti se zmíníme později. Ty hlásky, které končí na -w představují labializované (retné)souhlásky, hlásky končící -y označují palatální (patrové) souhlásky. Tyto pojmy vysvětlíme později. Je třeba zdůraznit, že qu je pouze estetický pravopis hlásky, kterou by mělo představovat cw (Určitě se shodneme, že Quenya vypadá lépe než Cwenya), takže qu, stejně jako nw, je labiální souhláska. Při počítání slabik nesmíme zapomenout, že ve qu ve skutečnosti není samohláska u; "u" zde představuje w. Slovo jako alqua ("labuť") má proto pouze dvě slabiky: al-qua (= al-cwa). V písmu Tengwar patří qu jediný znak, a ve většině raných pramenů i Tolkien užíval pouze písmeno q.

 

Dvojité souhlásky: Některé souhlásky se vyskytují jako dlouhé nebo dvojité; dvojité v zásadě označují délku souhlásky. Zřetelné jsou případy, kdy dvojité souhlásky jsou přímo vyjádřeny v písmu: cc, ll, mm, nn, pp, rr, ss a tt (např. ecco "kopí", colla "plášť", lamma "zvuk", anna "dar", lappa "lem šatu", yarra- "vrčet", essë "jméno", atta "dva"). Skupina pp je velmi vzácná, vyskytuje se pouze v materiálech, které hluboko předcházejí Pánu prstenů. V Poznámce o výslovnosti v dodatku k Silmarillionu Christopher Tolkien píše: "Souhlásky psané zdvojeně se vyslovují dlouze, takže Yavanna má dlouhé n jako v českém ranný, nikoliv krátké n jako ve slově vana ." Slova jako  tana "ten" vs. tanna "znak", tyelë "přestává" vs. tyellë "stupeň", ata "znovu" vs. atta "dva" musí být vyslovována odlišně. – Je možné, že některé souhlásky, které se píší dvěma písmeny se musí počítat mezi dvojité, pokud se vyskytují mezi samohláskami; např. ny = dlouhé neboli patrové n (více o tom později).

 

Skupiny souhlásek: Je velmi obtížné vyslovit více souhlásek za sebou, proto jazyky na celém světě vytvářejí poměrně malé skupiny souhlásek. Ve většině slov, prakticky v jakémkoliv jazyce, se jedná o střídání skupin souhlásek a samohlásek, přičemž základem každé slabiky je obvykle samohláska. Tolkienova quenijština není výjimkou. Tento jazyk má poměrně přísná pravidla, omezující možnosti skládání hlásek do slabik a delších slov. I když jsou skupiny souhlásek časté, jejich používání je omezenější než v angličtině. Zatímco angličtina a v zásadě i sindarština dovoluje skupinu souhlásek na začátku slova, v quenijštině to možné není. Tolkien poznamenává, že jméno, které pro sebe používali „Wosové“, Drughu, se do quenijštiny upravilo jako . Quenijština nemohla zachovat skupinu dr- (pomineme-li fakt, že v quenijštině nemůže být d v této pozici). Quenijština také dovoluje pouze omezený počet  skupin souhlásek, které se mohou vyskytovat mezi samohláskami uprostřed slova; „časté“ nebo „oblíbené“ jsou podle Tolkiena ld, mb, mp, nc, nd, ng, ngw, nqu, nt, ps, ts a x (představující ks). Tak dostáváme typická quenijská slova jako Elda "Elf", lambë "jazyk", tumpo "kopec", ranco "paže" apod. Na konci slova se mohou vyskytovat pouze jednoduché souhlásky -l, -n, -r, -s, nebo –t. (většina quenijských slov ale končí samohláskou). Skupiny souhlásek nebo dvojité souhlásky se na konci slov běžně nevyskytují, ačkoliv se mohou objevit, pokud je závěrečná samohláska vypuštěna, protože následující slovo začíná stejnou nebo podobnou samohláskou. V Pánu prstenů se tak objevuje nn ve spojení lúmenn' omentielvo ("v hodině našeho setkání"), ale jenom díky tomu, že jde o redukci z lúmenna omentielvo. Podle všeho je jedinou skutečnou skupinou souhlásek, která se vyskytuje na konci slova nt, používaná  jako specifické gramatické zakončení (duální dativ, ke kterému se dostaneme později) – např. ciryant "pro pár lodí", utvořené z cirya "loď". Tolkienovy nejranější „quenijské“ experimenty, zaznamenané v Qenya Lexicon z roku 1915, byly v tomto ohledu liberálnější. Tehdejší "Qenya" dovolovala více souhlásek v postavení na konci slova, ale jak se vyvíjela quenijština dál, její fonologie se zpřísňovala a jazyk dostával jasněji definovanou podobu.

 

 

VÝSLOVNOST

Samohlásky: Quenijské samohlásky jsou čisté. Tolkien doporučoval jako vzor samohlásky italské. V quenijštině je nutné všechny samohlásky, v jakékoliv pozici vyslovit jednoznačně a přesně (myslím, že toto by českým mluvčím nemělo dělat problém, české samohlásky jsou na rozdíl od anglických také poměrně čisté a zřetelné, p.p.).

            Jak jsme už řekli, quenijština má samohlásky krátké a dlouhé, dlouhé se označují čárkou: á, é, ó, ú, í oproti krátkým a, e, o, u, i. Je třeba rozlišovat výslovnost krátkých a dlouhých samohlásek. Někdy je to jenom délka samohlásky, která rozlišuje různá slova: např. cu s krátkým u znamená "holubice", zatímco s dlouhým ú je "srpek měsíce".

            (Na rozdíl od angličtiny čeština má krátké a, mohu tedy vynechat odstavec, ve kterém se autor snaží vysvětlit jeho výslovnost. Neodpustím si ale jeho poznámku o relaci mezi Hvězdnými válkami a Tolkienem. p.p.)

Jestli máte původní Hvězdné války, pusťte si scénu, kde se poprvé objevuje Harrison Ford a představuje se jako „Han Solo“. Ford tady skutečně vysloví krátké a, typicky quenijské ( např.  hanu "muž" nebo handa "inteligentní"; existuje dokonce quenijské slovo han "za, mimo"). Později se ve Hvězdných válkách Han vyslovuje buďto s dlouhým a nebo s otevřeným a jako v anglickém cat, což je zvuk, kterému bychom se v quenijštině měli pečlivě vyhýbat.  Jazyková čistota nepatřila nikdy k silným stránkám Hvězdných válek. Mimochodem, vzpomínáte na planetu Endor, kam George Lucas ve třetím filmu usadil „plyšové medvídky“? Tipněte si, jak se quenijsky řekne Středozem! Lukas by určitě řekl, že se snažil vzdát poctu Tolkienovi…

Ve filmu Společenstvo Prstenu můžeme slyšet pěkné příklady krátkého quenijského a  - například v sindarské jméně Caradhras "Rudoroh" jak ho vyslovuje Christopher Lee ("Saruman") a také o chvíli později, když na vrcholku Orthanku vysílá kletbu: Nai yarvaa rasselya taltuva notto-carinnar... (ačkoliv poslední slovo zní téměř jako cárinnar, s dlouhou první samohláskou – koneckonců, Chris Lee není rodilý mluvčí!)

(Možná vám připadá, že je zbytečně mnoho pozornosti věnováno věci tak samozřejmé, jako je a. Ale pro angličtinu je to skutečně cizí zvuk, stejně jako například ch. Pouze Skoti jsou schopni ch vyslovit, z Angličana ho prostě nedostanete! p.p.)

Dalšími oříšky pro anglické mluvčí je –a na konci slova, dlouhé é, krátké e na konci slova (které Tolkien i autor tohoto kurzu přepisují jako ë, aby zdůraznil, že je třeba vyslovit skutečně e, nikoliv  i, nebo y, k čemuž angličtina svádí. (např lómë "noc", morë "černý", tinwë "zářit")). Vzhledem k tomu, že se výslovnost samohlásek v quenijštině velmi blíží české výslovnosti a neměla by dělat problémy, nebudeme se jí dále zabývat. Stejně tak by nám neměla dělat potíže výslovnost skupin er, ir, ur  a to ani například ve jménu Isildur, které ve filmu podle autora kurzu správně vyslovuje pouze Elrond ve scéně z Hory Osudu.

Stejná je situace s výslovností dvojhlásek ai, au, eu, iu, oi, a ui. I jejich výslovnost by měla pro nás být snazší než pro ty, jejichž mateřštinou je angličtina.

Quenijština má dvojhlásky ai, au, eu, iu, oi, a ui, všechny ostatní skupiny samohlásek představují jednotlivé samohlásky, patřící do různých slabik a musí být vyslovovány odděleně. Primitivní elfština tyto kombinace neznala, alespoň ne uprostřed slova: Fëanor říká, že: "naši otcové...při stavbě slov vzali samohlásky a oddělili je souhláskami jako zdmi". Ale některé souhlásky se vytratily, takže samohlásky, které byly původně oddělené, se dostaly do přímého sousedství . V quenijštině existují i víceslabičná slova složená výhradně ze samohlásek jako (jméno pro vesmír) nebo oa "pryč". Nejčastějšími skupinami samohlásek jsou ea, eo, ie, io, oa; každá z nich se musí vyslovovat samostatně. Tolkien to často zdůrazňuje přidáním diaerese („ležaté dvojtečky“) k jedné ze samohlásek, např. ëa (), ëo (), . Neexistuje omluva pro spojování výslovnosti těchto dvou samohlásek. Nakonec ani pro jiné odchylky. Cate Blanchett si zjednodušila Eärendil na "Erendil": "I give you the light of E[ä]rendil, our most beloved star..." (Nešlo by přidat jednu samohlásku v rozšířené verzi? Prosím.)

V tomto kurzu nepoužíváme diaerese v kombinaci ie (kromě pozice na konci slova) a oa, ale vyskytuje se v pravopisu  a öa v některých Tolkienových rukopisech.

 

Souhlásky: Většina quenijských souhlásek se vyslovuje stejně jako v západních jazycích. Několik poznámek:

·        C se vždy vyslovuje k; Tolkien sám v mnoha pramenech používá  k místo c. Celma "průliv" nebo cirya "loď" se musí vyslovovat „kelma“, „kirya“. (To platí i pro sindarštinu: V animované verzi PP se Celeborn vyslovuje "Seleborn", což jasně dokazuje, že se tvůrci tohoto filmu knihou neprokousali až k Dodatku E.)

·        Ve skupinách hw, hy, hl, hr, se hláska h nevyslovuje. Jde pouze o grafický záznam určitého zvuku:

·        Hlásky, přepisované jako hl, hr byly původně neznělé l, r. To znamená, že se vyslovovaly bez vibrací hlasivek a výsledkem bylo něco jako „šeptané“ l, r. V quenijštině jsou tyto zvuky poměrně vzácné. Vyskytují se například v hrívë "zima" a hlócë "had, drak". Tolkien ale tvrdil, že ve Třetím věku se hr a hl už vyslovovaly jako normální znělé r, l, přestože pravopis hl, hr zůstal zachován.

·        Hw je (zhruba) zvuk, který vydáte, když sfoukáváte svíčku. Hw není v quenijštině příliš obvyklý zvuk. Myslím, že se vyskytuje pouze v těchto slovech: hwan "houba", hwarin "pokřivený", hwarma "závora", hwermë "posunek", hwesta "závan" (také jako sloveso: hwesta- "fouknout"), hwindë "vír".

·        Hy představuje víceméně ch. (Jak jsem se zmínila dříve, je to zvuk, který angličtina nezná.) V Dodatku E k PP Tolkien říká, že hy má stejný vztah k y(vyslovované j) jako hw (viz výše) k normálnímu w: jedno je neznělé, druhé znělé. Takže ke správné výslovnosti hy se můžeme dostat také tak, že začneme od zvuku y (jako v anglickém you) a pokusíme se jej „zašeptat“. Jakmile se nám zvuk podaří identifikovat, stačí jej zesílit. (Myslím, že pro Čecha bude snazší vyjít z ch.) Tento zvuk se vyskytuje ve slovech jako: Hyarmen "jih", hyalma "mušle", hyellë "sklo". Podle všeho se  hy vyskytuje převážně na začátku slova; ahya- "změna" je pravděpodobně jediný případ, kde se hy vyslovuje mezi samohláskami uprostřed slova. Nicméně,  h v kombinaci ht, pokud následuje po určitých samohláskách, by se také mělo vyslovovat jako hy.

·        Mimo skupiny hw, hy, hl, hr představuje písmeno h samostatný zvuk, ale v různém postavení se vyslovuje jinak. Zdá se, že původně bylo quenijské h (přinejmenším tam, kde pochází z kh v primitivní elfštině) většinou silnější (znělejší) než například h anglické (např. ve slově high). Ve Fëanorově době se evidentně výslovností blížilo ch v německém ach nebo skotském loch. Ale později byla jeho výslovnost na začátku slov oslabena a přiblížila se anglickému h. V Dodatku E k Pánu prstenů Tolkien píše, že původní quenijský název tohoto písmene v písmu tengwar byl harma; nejspíš proto, že výslovnost začátečního h v tomto slově je vzorová pro příslušný zvuk. Ale když se zvuk postupně přiblížil anglickému h, byl znak přejmenován na aha, protože uprostřed slov se (na rozdíl od začátku) zvuk nezměnil. Dají se tedy odvodit tato pravidla: na začátku slova (před samohláskou) se h vyslovuje jako anglické h. Ale uprostřed slova musí být vysloveno zněleji: jak mezi samohláskami v aha "zloba", tak před t ve slovech jako pahta "zavřený", ohta "válka", nuhta- "bránit".

V jednom pozdějším pramenu Tolkien poznamenal, že „v quenijštině i telerijštině se h ve většině případů nakonec oslabilo i uprostřed slova“.

Z tohoto pravidla je jedna výjimka. H před t se původně vždy vyslovovalo jako h. Za samohláskami a, o, a u  tato výslovnost přetrvala, jako v pahta, ohta, nuhta- výše. Ale v pozici za i a e  se výslovnost blíží ch (v tomto vývoji se Tolkien možná inspiroval obdobným vývojem v němčině). Proto ve slově ehtë "kopí" nebo rihta- "trhnout", je třeba h vyslovovat stejně jako hy, jak popsáno výše.

·        Quenijské n se v některých případech vyslovuje jako starší ng jako v anglickém  king, ding (g v této skupině se nevyslovuje jako samostatný zvuk). Na rozdíl od angličtiny (i jiných jazyků) se může tento zvuk v quenijštině vyskytovat i na začátku slov. Tolkien pro tento zvuk někdy používal znak ñ např. Ñoldor. Ve jednom dopise Tolkien přidal ke slovu Noldor (v tomto pravopisu)poznámku, ve které upozorňuje, že počáteční N se má vyslovovat "ng jako v ding" (Letters:176). Tato výslovnost je ale archaická. Ve Třetím věku se vyslovovalo jednoduše Noldor: v Dodatku E je jednoznačně řečeno, že do té doby se počáteční ñ změnilo v n, jako zvuk i jako písmeno. Přijali jsme tento systém, takže písmeno n v naprosté většině případů představuje také zvuk n, bez ohledu na vývoj quenijštiny. Říkáme „v naprosté většině případů“, protože n se stále vyslovuje ñ před c (= k), g a qu. To ale nezpůsobuje problémy, protože tato výslovnost je obvyklá v mnoha jazycích (češtinu nevyjímaje). Ve slovech jako anca "čelist" se proto skupina nc vyslovuje "nk" jako v (anglickém i českém) tank, a ve slovech jako anga "železo" by ng mělo znít jako "ng" v anglickém  finger. Pozor na to, že ng uprostřed slova je třeba vždy vyslovit se slyšitelným g (to platí i pro skupinu ngw, jako v  tengwa "písmeno").

·        Quenijské r je vždy s vibrací. Některé prameny připouštějí, že v pozici před souhláskami a na konci slov bylo r poněkud slabší. Nicméně musí vždy jednoznačně vibrovat, a to i ve slovech jako: Parma "kniha", erdë "semeno", tasar "vrba", Eldar "Elfové". Samohláska před r se nesmí prodlužovat ani jinak deformovat. Ve filmu například Gandalf a Saruman většinou vyslovují Mordor správně, s vibrujícími r a krátkými samohláskami (zatímco  Elijah Wood jako Frodo zásadně vyslovuje Módó beze stopy po jakémkoliv r!) Ve filmu Mordor představuje sindarské slovo pro Černou zemi, ale formou i výslovností by stejně tak mohlo jít o quenijské mordor = "stíny" nebo "skvrny" (množné číslo od mordo).

Je třeba se vyhnout hrdelnímu hrčivému r (jako ve francouzštině nebo v němčině). Dodatek E říká, že tento zvuk „elfové považovali za nechutný“. Dokonce naznačuje, že takto r vyslovovali skřeti

·        Souhláska s musí být vždy neznělá, s se v mnoha jazycích často zaměňuje za z, i tam, kde se píše "s". V quenijštině je třeba si na neznělost je třeba dát pozor: Asar "svátek", olos "sen", nausë "představivost". V quenijštině Třetího věku se zvuk z vůbec nevyskytoval. (Tolkien předpokládal, že se z vyskytovalo v dřívějších dobách, ale později se změnilo v r, s nímž také splynulo. Například množné číslo olos "sen" bylo původně olozi, ale později se změnilo na olori.) Mezi samohláskami s často zastupuje rané þ (víceméně = th jako v anglickém thin); slova asar a nausë nahradila dřívější aþar a nauþë a tak se i psala v Tengwar.

·        V a w: Musíme předpokládat, že v a w se správně vyslovuje stejně jako v angličtině, např. vine (v stejné jako české) a wine, (ale nw na začátku slova není n + w ale pouze labializované n; viz níže). Jsou tu ale některé nejasnosti. Dodatek E naznačuje, že v quenijštině Třetího věku se w na začátku slova vyslovovalo v: název tengwarského znaku vilya byl dřív údajně wilya. Podobně Tolkien naznačuje, že véra ("osobní, soukromý, vlastní") bylo ve „staré quenijštině wéra. V materiálu Etymologies se věci jeví trochu jinak. Někdy původní kořen slova na W- nahrazuje v-, jako například WAN se mění ve VAN ve slově vanya- "jít, odejít, zmizet". Někdy Tolkien uvádí dvě formy, jako když kořen (nebo WAWA, WAIWA) nahrazuje vaiwa a waiwa, obojí ve významu "vítr". U kořene WAY  Tolkien uvádí slovo pro "obálku" jako "w- vaia", což evidentně znamená dvojí formu waia a vaia.

Podle všeho se w- na začátku slov začalo do Třetího věku vyslovovat jako normální v-; Tam, kde Tolkien uvádí dvojí formy w- a v-, první podoba má být vnímána jako archaičtější. Je těžké dát pravopisu naprostou pravidelnost, nicméně tam, kde Tolkien sám použil nebo uvedl v- namísto w- (ať samostatně nebo spolu s formou w-), budeme v tomto kurzu používat formu v-. Nelze ale vyloučit, že podle výslovnosti Třetího věku  mají všechna w znít jako v, a původní rozdíl mezi v a w na začátku slova z mluveného jazyka vymizel. Není jasné, jestli Tolkien zamýšlel zachování tohoto rozdílu v pravopisu (jako se v psané podobě zachoval rozdíl mezi þ a s ačkoliv obě hlásky se vyslovují s). Je-li tomu tak, pak písmeno (wilya >) vilya se stále používalo pro v zastupující starší w, zatímco jiné písmeno (vala) se používalo pro v které bylo v od začátku. Kromě případů na začátku slov se rozdíl ve výslovnosti mezi v a w zachoval i ve Třetím věku. Ve skupinách lw a lv se rozdíl ještě zvýraznil změnou výslovnosti druhé hlásky: "Pro lv, nikoliv pro lw, mnozí mluvčí, zejména elfové, používali lb" (PP Dodatek E). Takže slovo jako elvëa "hvězdný" by se často vyslovovalo "elbëa", a stejně by se mohlo psát i v tengwarském pravopisu. Ačkoliv je častá, tato výslovnost je spíše nestandardní a Tolkienův přepis obvykle naznačuje výslovnost "lv". Srovnejme například Celvar (nebo "Kelvar", znamenající zvířata) spíše než Celbar v promluvách Yavanny a Manwëho v Silmarillionu, kapitola 2. Tolkien ale také uvádí quenijské slovo pro "větev" jako olba namísto olva.

·        Písmeno y „se používá jenom jako souhláska, jako v anglickém Yes“: je to jedna z mála Tolkienových odchylek od latinských pravopisných principů, které jinak pro quenijštinu používal. Samohláska y, jako německé ü nebo francouzské "u" v lune, se v quenijštině vůbec nevyskytuje (ačkoliv v sindarštině ano).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář